zdálky
[zdaːlkɪ]
příslovce
z dálky
[zdaːlkɪ]
příslovečný výraz
1.
z velké vzdálenosti v prostoru syn. zdaleka, z daleka 1:
vystřelit na branku zdálky / z dálky
Z dálky chrám vypadá jako hromada kamení.
V polích z dálky září boží muka.
Už zdálky na mě křičel.
Řeka zdálky připomíná stužku.
2.
bez znalosti podrobností • při povrchním pohledu:
Veřejnost nemá dost informací, vidí to zdálky a zjednodušeně.
Příběh už zdálky zavání slátaninou.
Z dálky to vypadá, že úředníci jenom sedí na zadku a tím jejich starosti končí.
Profesora jsem znal jen z dálky, jako vedoucího semináře. zběžně
◊ nevidět něco ani zdálky / z dálky
1. (o člověku) vůbec se něčím nezabývat, nic o tom nevědět
2. (o výrobcích, zejména potravinách) vůbec neobsahovat to, co by obsahovat měl • nemít takové vlastnosti, kvalitu, jaké by měl mít
→ dálka
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[zdaːlkɪ]
příslovce
z dálky
[zdaːlkɪ]
příslovečný výraz
1.
z velké vzdálenosti v prostoru syn. zdaleka, z daleka 1:
vystřelit na branku zdálky / z dálky
Z dálky chrám vypadá jako hromada kamení.
V polích z dálky září boží muka.
Už zdálky na mě křičel.
Řeka zdálky připomíná stužku.
2.
bez znalosti podrobností • při povrchním pohledu:
Veřejnost nemá dost informací, vidí to zdálky a zjednodušeně.
Příběh už zdálky zavání slátaninou.
Z dálky to vypadá, že úředníci jenom sedí na zadku a tím jejich starosti končí.
Profesora jsem znal jen z dálky, jako vedoucího semináře. zběžně
◊ nevidět něco ani zdálky / z dálky
1. (o člověku) vůbec se něčím nezabývat, nic o tom nevědět
2. (o výrobcích, zejména potravinách) vůbec neobsahovat to, co by obsahovat měl • nemít takové vlastnosti, kvalitu, jaké by měl mít
→ dálka
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)